Jamajka 2003
30.08.2009 16:54
Jamajka - ostrov pramenů
Rozloha: 10 991 km2
Průměrné teploty: 24 - 27°C
Počet obyvatel: 2 525 000
Časové pásmo: 6 hod.
Hlavní město: Kingston
Úřední jazyk: Angličtina
Měna: Jamajský dolar
Nádherný ostrov ve Velkých Antilách, jeho příroda vytváří překrásný obraz plný kontrastů moře, pláe s bílým a zlatým pískem, hornaté vnitrozemí s mohutnými vodopády, vegetace stále zelených tropických lesů s cennými dřevinami a savany s mnostvím kaktusů. Občas zavítá na ostrov hurikán, údajně jednou za sedm let. Vzduch je provoněný kořením a marihuanou a ivot zde neustále tepe ve stylu reggae. Tak nějak by se dal charakterizovat ostrov, kteří Arawakové , jeho původní obyvatelé nazývali Chajmaka - Ostrov pramenů.
Krytof Kolumbus zde přistál roku 1494 a o patnáct let později byl ostrov kolonizován panělskými osadníky. Mírumilovní američtí indiáni zcela vymřeli jetě před rokem 1560 v důsledku nelidské dřiny a evropských nemocí. Nahradili je pak otroci z Afriky. Zklamalo mě, e po z kultuře původních obyvatel se mnoho nezachovalo, pouze malá připomínka v podobě skromného muzea. Dnení obyvatelstvo tvoří hlavně černoi (75 %) a mulati (13 %).
Na letoní cestě jsme se s enou shodli jednoznačně. Kdy do Karibiku, tak na Jamajku. Jediný zádrhel byl v tom, e tam není jediný registrovaný sběratel mulí a také o endemické mule je zde nouze. Nevadí, jedeme.
Ubytování bylo na západní straně ostrova poblí města Negril. Skalnaté, silně erodované pobřeí dávalo příslib mulí obývající tento biotop.
Hned první ranní výprava mi odhalila řadu druhů. Mohl jsem pozorovat jak se iví dravá Purpura patula chroustnatkou (Chiton squamosus) přesně v místě, kde u nedosahovaly vlny, aby uvolněnou chroustnatku otočenou hřbetem nahoru nemohly spláchnout. Na rozeklané skále v různých těrbinách a prohlubních bylo těchto dravců mnoho, předevím juvenilních. Chroustnatek vak bylo podstatně více. Vybral jsem tu největí patulu a odtrhl ji od skály. Pomstila se mi vystříknutým proudem mléčné tekutiny, která se mění vlivem vzduchu a slunce na purpurovou barvu. Protoe jsem věděl o této obraně, směroval jsem ji raději od sebe. Toto purpurové barvivo nejde toti vyprat a i potřísněná ruka jde umýt velmi těko. Téměř kadý den brzy ráno jsem chodil na skály hledat nějaké dalí zajímavé mule. Nejvíce zde byla zastoupena Littorina ziczac, Tectarius muricatus, Echininus nodulosus vechny tři jsou z čeledi Littorinidae. Nerita peloronta, Nerita versicolor, Puperita pupa a Nerita tessellata, Chiton sqamosus, Chiton marmoreus a jetě dalí tři dosud neurčené druhy z čeledi Chitonidae . Po několika dnech se u neobjevil ádný nový druh a tak jsem začal pátrat dál od moře. V různých erozí vytvořených prohlubních a vyschlých tůních, kde bylo jen malinko písku a místy u bujela vegetace, se k mému překvapení objevily drobné mule. Radost mi udělala například Volvarina albolineata 6 mm, Persicula catenata obě z čeledi Marginellidae. Dalími nálezy byly Pusia pulchella 15 mm a Pusia puella 9 mm, obě neběné a velmi pěkné (Mitridae), Smaragdia subviridis 5 mm (Neritidae), Dentalium liodon 20 mm, Crassispira fuscescens 20 mm a Drillia albolineata 12 mm (Turridae), Drupa nodulosa 13 mm (Muricidae). Byly tam i větí druhy, například Thais deltoidea 42 mm, a dokonce jeden exemplář Conus regius 37 mm v dobrém stavu. Mé snaení na těchto poměrně nebezpečných a těko přístupných skalách bylo a na samém konci korunováno úspěchem. Podařilo se mi najít jednu krásnou a vzácnou Fenimorea janetae, 22 mm (Turridae). Je a s podivem, jakým způsobem se vechny tyto mule dostaly větinou neporuené přes přiblině třímetrovou skalní stěnu a následně asi 15 metrů po rozeklaných ostrých skalách plných výmolů a tyčících se skalisek. Tyto nehostinné skály znemoňovaly přístup do vody a proto se tu nedalo koupat.
Hotelovým hostům byl k dispozici autobus, který kadý den jezdil na vyhláenou negrilskou plá. Pro vechny byla plá nádherná. Čistý bílý písek, tyrkysová voda. Co víc si můe člověk přát. Jen já po dni marného hledání nějakých mulí byl trochu nesvůj. Pobřeí dlouhé 10 kilometrů bylo opravdu čisté, ale bohuel bez jediné muličky. Proel jsem celých deset kilometrů a bez úspěchu pátral po mulích. Z vlastní zkuenosti vím, e pro nás sběratele je nejlepí plá ta, která je zanesená vím, co moře přinese. Na takovém pobřeí bez turistů, kde jsou na plái vyplavené kousky korálů, kusy dřeva, chaluh, nebo i civilizačního odpadu, jsou větinou vyplaveny i mule. Tady, ale nic takového nebylo. Nezbylo mi, ne se zeptat místního rybáře, kde bych mohl najít drobné mule. Lakonická odpověď zněla tedĄ nikde. Nechápavě se tedy ptám, kdy tedy ? Dostalo se mi vysvětlení, e v srpnu není ta správná doba a e mám přijet v říjnu, kdy je mulí na plái dost.
Nevadí, půjdu aspoň norchlovat, ale kam ? Téměř kolem celé Jamajky je korálový ríf, ale bohuel dál od pobřeí, a proto je nutné najmout si člun. norchlování je tu úasné a můj jednorázový podvodní fotoaparát se rychle plní snímky korálů, ryb i mulí. Cyphoma gibbosum se pohupuje na vějířovitých rohovitkách (Gorgonia flabellum) lutě a purpurově zbarvených. Není tam náhodně, protoe polypy rohovitek jsou její hlavní potravou. Na velkém lutém korálu jen náhodou uvidím stejně lutou muli Coralliophila caribaea. Po chvilce pozorování mořského dna se mi a zatajil dech, a to kdy jsem spatřil asi ve 4 metrové hloubce krásně barevnou Charonia variegata. Nemůu odolat, potápím se pro ni a beru si ji do ruky. Nádherná podívaná na přiblině dvaceticentimetrovou ivou tritonku. Mám, ale ve sbírce větí a tak ji opatrně vracím zpět. Ale moment, jetě foto, abych měl důkaz, e to nebyl jen sen. Jamajka sice neoplývá mořskými endemity, ale zato se můe pynit dosud popsanými 562 druhy suchozemských měkkýů ze kterých ije pouze na Jamajce 509 endemických druhů. Několik z nich se mi podařilo najít.
Při návtěvě chlouby Jamajky, vodopádů Dunns River u města Ocho Rios, jsem nael na kmeni stromu několik čokoládově zbarvených neků Pleurodonta sinnuata (20 mm). Zaujalo mě na nich jejich nezvykle zubaté obústí, podle kterého bylo snadné je identifikovat. Tyto vodopády leící na severu ostrova se vlévají přímo do moře a jsou povaovány za Niagaru Karibiku. Padají do hloubky 200 metrů, a protoe jsou kaskádovitě rozloeny, dají se od moře vylézt po celé délce a nahoru. Bylo vak nutné půjčit si gumové boty za 5 USD, nebo si je za 15 USD koupit. Zvolili jsme druhou monost a vyzkoueli si výstup v chladivých vodách vodopádu. Byl to nezapomenutelný záitek a není divu, nebo Jamajka je na tento přírodní skvost tak pyná, e si ho umístila i na svou 10ti dolarovou bankovku.
Po této náramné zkuenosti jsme po několika dnech navtívili druhé nejznámějí vodopády Y.S. Falls na stejnojmenné řece ve vnitrozemí, tentokrát na jihu ostrova. Na poměrně malém prostoru, mezi řekou s nádhernými vodopády na jedné straně a tyčících se strmých skal porostlých svěím exotickým porostem na straně druhé, jsem měl větí těstí a nael několik krásných a zajímavých suchozemských druhů. Na kmeni keře visela jako malá svíčka alabastrově bílá Apoma chemnitziana (22 mm). V přítmí porostu vypadala nádherně. O několik metrů dál leelo pod listím několik prázdných ulit čtyř druhů z rodu Pleurodonte (20 35 mm). Dalích několik nalezených druhů neků čeká na určení. Nebylo jednoduché tady cokoliv sbírat, protoe průvodci i stráci parku upozorňovali na vytyčenou trasu, ze které se nesmí vybočovat.
Při dalím objevování krás vnitrozemí Jamajky nás čekalo milé překvapení. Kdy jsme sjíděli řeku na bambusovém voru dlouhém kolem 6 metrů, který jsme si se enou najali, poádal jsem asi po kilometru o přiraení voru ke břehu a vystoupil, protoe jsem uviděl na porostu několik bílých neků Thelidomus asper (48 mm). Ná lodivod kupodivu neprotestoval a naopak vystoupil také a odběhl do hustého pralesa. Po chvilce se vrátil a nesl kytici krásných barevných květů, které předal mé eně Noře. Nemohl ovem tuit, e právě v tento den má Nora narozeniny a tak kytici květů dostala toho dne u podruhé. V křovinaté bui negrilských hor jsem nael ve těrbinách erodovaných skal lutozeleného neka Eutrochatella nobilis (10mm) a světle hnědý Colobostylus broni (15 mm). Přesto, e můj zájem byl zaměřen na mořské mule, nalezl jsem 20 druhů suchozemských měkkýů, převáně endemických.
Ale vrátím se zpět na negrilskou plá. Nalo se zde hned několik prodavačů mulí, kteří ovem nabízeli pouze Strombus gigas. Mimochodem ulity této CITESové mule byly k vidění vude, kam se člověk podíval. Například jako ohraničení kolem zahrádek, nebo domů, před vchody do prodejen a dokonce i na hřbitově kolem hrobů. Vichni gigasové od juvenilních a po staré kusy byly vyloveni pouze kvůli chutnému masu, a proto měl kadý u druhého závitu díru, kterou maso vytáhli. V některých restauracích byl nabízen pokrm z tohoto veterána Karibiku za 6 a 8 amerických dolarů. Dalí z nabízených mulí byl Cassis tuberosa, Cassis flammea. Musím říci, e C. tuberosa měl často krásnou fialovou barvu obústí a C. flammea byl mnohem větí a barevnějí, ne jsem měl ve sbírce z Kuby. Občas se objevila Charonia variegata, nebo obrovská Melongena melongena, ale větinou v zuboeném stavu. Časem mi bylo jasné proč. Aby mohli maso nabídnout do restaurací, nebo sami zuitkovat a zároveň prodat neděravou ulitu turistům, pomáhali si dosti neetrným způsobem. Mlátili s ulitou do písku tak dlouho dokud maso samo nevypadlo. Byl jsem toho sám svědkem jak nádherný a velký Cassis tuberosa dopadal do mokrého písku snad padesátkrát, ne se rybářovi podařilo maso s ulity dostat ven. Bohuel a téměř u konce se odtípl kousek obústí a já ihned ztratil zájem.
Podařilo se mi najít dva oranově vybarvené kusy Cassis madagascariensis, které byly sice mení, ale zato dokonalé a tak nebylo moné je nekoupit. Jednou při bloumání po jakoby vygruntované plái jsem si viml, e na jednom místě vlny převalují kamínky, kousky korálů i střepů mulí. Sice smířený s tím, e na plái nic nenajdu mi to nedalo a vyzbrojen norchlem a brýlemi nořím hlavu do zmíněné převalující se změti. Po chvilce se mi rozbuilo srdce a já uviděl nejen kousky mulí, ale i celé ulity a některé dokonce v dobrém stavu. Je to k neuvěření, ale z 10 kilometrů dlouhé pláe se dala na úseku přiblině 30 a 40 metrů asi v půlmetrové hloubce neustále převalované vlnami najít řada zajímavých druhů. Například jako malý rubín se objevila a při dalí vlně zase v písku zmizela Trivia quadripunctata a Trivia suffusa. Cerithium eburneum a litteratum se tam vyskytovalo snad nejčastěji. Dalími nalezenými druhy byly Polinices lacteus, Astraea tecta, Favartia cellulosus, Olivella verreauxi (i jamajská lutá forma), Hastula hastata, Prunum guttatum, Prunum roscidum, Diodora dysoni a dalích asi 18 druhů. Na začátku jsem si říkal, koda, e jsem toto místo neobjevil dříve, ale nakonec těch několik posledních dní co jsem se nechal otloukat vlnami v tak mělké vodě mi úplně stačilo. Procházejícím turistům i domorodcům jsem zřejmě připadal dost směně a občas se mě ptali, co hledám. Já se musel také jednou zasmát a to kdy jsem se po nějakém čase vynořil, abych si protřel oči a trochu si odpočinul, stál vedle mne prodavač s koem ovoce a vehementně mi nabízel banány, mango, nebo aspoň oříky bez ohledu na to, e jsem byl pouze v plavkách a tím pádem bez peněz, ale hlavně bez pomylení na jakékoliv jídlo, kdy tady byly konečně nějaké mule. Vzpomněl jsem si také na slova rybáře a věřím tomu, e by byly v říjnu tyto mule vyhozené na plái.
Dalí objekt, kde bych mohl získat nějaké mule,bylo tritě. Ale opět zde nabízeli ji jmenované velké mule. Něco do své sbírky jsem přeci jenom objevil a to čtyřramennou hvězdici. Tento docela neobvyklý jev u pětiramenné hvězdice se přece jenom občas objeví, ale není to moc časté.
A co se mi na Jamajce nelíbilo? Tak neodbytní taxikáři snad nejsou nikde jinde na světě. Jakmile se člověk objevil na ulici okamitě začalo neúnavné troubení taxikářů a troubí tak dlouho dokud mu neukáete, e zrovna jet nechcete. Ale jeden odjede a vzápětí se objeví druhý a zase na vás troubííí. Byli jsme tam na přelomu července a srpna, tedy mimo hlavní sezónu a tak hustota taxikářů byla neobyčejně vysoká a převyovala poptávku. Kdy utichly klaksony, ozývalo se ji zmíněné
reggae ze vech moných i nemoných reproduktorů a to téměř vude, kam jste přili. Bylo to celkem příjemné, ale kdy mnohdy neutichalo ani v noci, tak tomu se přivyknout za tak krátkou dobu nedalo. Proto také Jamajka pro mne zřejmě zůstane nejhlučnějí zemí světa.
———
Zpět