Tristan da Cunha

Létající šneci z ostrova Tristan da Cunha

      Podařilo se mi sehnat velmi zajímavou sadu mincí z tohoto méně známého souostroví a to mě přinutilo se o něm dozvědět něco více.

      Tristan da Cunha je skupina sedmi sopečných ostrovů na jihu Atlantského oceánu vzdálená 2 816 km od břehů Afriky a 3 360 km od Jižní Ameriky. Od r. 1806 je závislá na britském teritoriu Svatá Helena, od kterého je vzdálena 2173 km. Skupina se skládá z hlavního ostrova Tristan de Cunha a několika neobydlených ostrovů (Nepřístupný ostrov, Slavíčí ostrovy, Goughův ostrov) jihovýchodně od hlavního ostrova. Hlavní ostrov je hornatý, jediná rovinná oblast je v okolí největšího města ostrova – Edinburghu (oficiálně pojmenován Edinburgh sedmi moří) - na severozápadním břehu. Nejvyšším bodem je vulkán nazvaný podle královny Marie a je vysoký 2062 m. Tento vrchol je v zimním období dokonce pokryt vrstvou sněhu. Klima na ostrově je mořské subtropické s minimálními rozdíly mezi teplotami ve dne a v noci. Hnízdí zde mořské želvy, albatrosi, tučňáci a je možné tu spatřit velryby, delfíny a běluhy.

       Většina obyvatel, kterých je pouhých 271, jsou potomky britských vojáků, kteří žili v době Napoleonova vyhnanství na ostrově Sv. Helena a dodnes hovoří angličtinou 19. století. Jsou převážně rodově spřízněni, o čemž svědčí pouhých osm příjmení, které na ostrově používá osmdesát rodin. Většina lidí má 2 zaměstnání, přičemž to druhé je zpravidla nějaká činnost vykonávaná v administrativě (samospráva ostrova). Hlavním zdrojem příjmů je rybolov a chov humrů, vedlejším je pak farmaření a prodeje známek a mincí sběratelům.Veškerá půda na ostrově je ve společném vlastnictví a všechny farmářské rodiny mají vlastní akcie. V letech 1961 byli obyvatelé ostrova z obavy před probouzejícím se vulkánem evakuováni do Anglie a vrátili se až o dva roky později, když nebezpečí pominulo. Vulkán jim mimo jiné poničil továrničku na zpracování mořských korýšů a ryb.

      Tristan da Cunha je považován za nejodlehlejší obydlené místo na Zemi, a tak sem ročně zavítá jen několik desítek turistů s velmi dobrodružnou povahou, kteří musí před příjezdem požádat administrátora o povolení ke vstupu. Na ostrově není žádné letiště a námořní spojení z JAR přes Ascension do Velké Británie se ostrovům vyhýbá, takže cesta nákladní lodí sem může trvat až 7 dní.

       Na ostrově se platí librou Tristan da Cunha (pouze mince) a rovněž anglickými librami. V letošním roce (2008) vydali sadu osmi přenádherných mincí s mořskými živočichy. Na jedné z nich je zobrazen pelagický mořský plž Janthina janthina.

Pro milovníky moře a všeho, co s ním souvisí, bude jistě zajímavý i znak souostroví: dvě langusty na něm drží erb se čtyřmi albatrosy a nad nimi se vznáší na vlnách zámořská plachetnice.

       V minulosti připravil ostrov velké překvapení malakologům. Do objektu zájmu se dostali suchozemští plži z čeledi Clausillidae – hrotice: Balea swallesi, B. ventricosa, B. costellata a B. tristensis. První z nich objevil v roce 1824 John Gray a byl jí velmi zaskočen. Plži se velmi podobali hrotici převrácené (Balea perversa), jejímž domovem však byla severní Afrika a Evropa, byli jen o malinko větší. Nejbližší výskyt podobných hrotic je na Azorech vzdálených přibližně 9000 km, což je příliš velká vzdálenost na měkkýše, který neumí plavat. Někteří badatelé se snažili tuhle zapeklitou situaci řešit zařazením tristanských hrotic do samostatného rodu Tristania.

      Tristanské hrotice zaujali i Charlese Darwina, který je nořil do slané vody, aby zjistil, jak dlouho v ní vydrží. Avšak plži přežili pouze dva týdny a to je na cestu napříč Atlantikem málo. A právě Darwin poprvé vyslovil myšlenku, že hrotice zanesli na ostrov ptáci. Tento zakladatel evoluční teorie si dokonce svoji hypotézu testoval na kachnách, kterým lepil šneky na nohy. Také podezíral lidi, že plže na ostrov zavlekli, avšak tato teorie nemohla projít, protože ostrov byl objeven v roce 1506 portugalským mořeplavcem Tristao da Cunha a osídlen byl až v roce 1816. Hrotice tu ovšem byly dávno před člověkem. Genetické analýzy daly za pravdu Darwinově „ptačí teorii“ a potvrdily, že Balea a Tristania jsou jeden druh a že cestovatelské výkony těchto drobných plžů jsou úžasné. Není pochyb o tom, že hrotice pocházejí z Evropy a dostaly se na Tristan a přilehlé ostrovy. Ještě před tím se však zastavily na Madeiře a na Azorách. Madeirské hrotice si dokonce zaletěly zpět do Evropy jako druh Balea heydeni – teprve nedávno odlišený od Balea perverza - a dokonce před nedávnem expandovaly na Island a tam založily životaschopnou populaci.

      Za nejpravděpodobnější dopravce hrotic se považují brodiví ptáci, žijící na stromech. Hrotice pobývají často v korunách stromů a docela snadno se přemísťují tak, že se přilepí na nohu odpočívajícího ptáka. Pomáhá jim v tom jejich sliz, který má vlastnosti vysoce kvalitního lepidla. Tak se mohou přemísťovat ze stromu na strom, z ostrova na ostrov a z kontinentu na kontinent. Záleží jen na tom, kam má jejich dopravce právě namířeno. Protože jsou hrotice vejcorodí hermafroditi, nic nebrání jedinému kusu založit novou populaci, která se po čase může stát na izolovaném ostrově novým druhem.

Zdroj:

1. Jaroslav Petr: Kdyby šneci měli křídla. www.osel.cz

2. Gittenberger E, Groenenberg DSJ, Kokshoorn B, Preece RC (2006) Molecular trails from hitch-hiking snails. Nature 439: 409.

3. https://cs.wikipedia.org

4. https://commons.wikimedia.org

5. https://www.royal-navy.mod.uk

6. https://www.flickr.com

7. https://www.blavatsky.net