O levotočivosti ulit
Ulita plže je jednou z nejznámějších odchylek od bilaterálně symetrického tvaru většiny volně pohyblivých živočichů. U sběratelů lastur je to nejmilejší živočišná třída a odborně se nazývá Gastropoda (břichonožci).
Jejich ulita se může vinout okolo svislé osy v jednom ze dvou možných směrů - buď doprava (pak se tyto ulity nazývají pravotočivé), nebo doleva (to jsou ulity levotočivé), přičemž ulitu pozorujeme v její běžné poloze, tedy vrcholem nahoru a ústím dolů.
Pravotočivé ulity se odborně nazývají dextrální (z latiny dexter = pravý, správný), zatímco levotočivé ulity se odborně nazývají sinistrální (z latiny sinistral = levý, nešikovný; význam pravděpodobně plynoucí z předsudků vůči levákům).
Převážná většina z desítek tisíc mořských, sladkovodních a suchozemských druhů plžů vytváří pravotočivé, dextrální ulity. Běžně se vyskytujících levotočivých, (sinistrálních) ulit je u plžů, zejména těch mořských, jen velmi malý počet. Nejznámější přirozeně levotočivé druhy jsou s výmluvným názvem Busycon perversum Linné, 1758 a Busycon contrarium Conrad, 1840.
Oba tito měkkýši obývají vody Karibského moře. Ve Středozemním moři se vyskytuje například Neptunea contraria (Linné, 1771), známá pod českým názvem neptunka levotočivá.
Ani studené Beringovo moře není pro přirozeně levotočivé lastury výjimkou. Z čeledi Buccinidae tam žije celkem neběžný, asi 7 cm velký druh Pyrulofusus deformis (Reeve, 1847).
Pyrolofusus deformis
Dále je to několik druhů z čeledi Fasciolariidae, především rod Sinistralia, a většina druhů z čeledi Triphoridae. U těchto přirozeně levotočivých plžů je pravotočivý jedinec potom skutečnou raritou.
Mnohem více přirozeně levotočivých druhů je u suchozemských plžů. Některé druhy se vyskytují v jedné lokalitě se stejným poměrem, jak levotočivých, tak pravotočivých ulit. Příkladem může být Amphidromus perversus Linné, 1758 z ostrova Bali, kde jsem jich na divokém porostu nebo na kmeni banánovníku spatřil oboustranně vinutých v přibližně stejném počtu.
Nepřirozená levotočivost plžů je velmi vzácná genetická odchylka, která není doposud uspokojivě vysvětlena. Oba protichůdné způsoby utváření ulit mohou být funkčně zcela rovnocenné a dominance pravotočivého typu může být dána pouze historickými vývojovými důvody. Během evoluce plžů mohla jejich pravotočivost vzniknout dříve než levotočivost například pouhou náhodou. Někteří vědci se opírají o tvrzení, že jde o genetickou vadu. Další hypotézou vědců je, že vývojově mladé druhy hledají pomocí této mutace lepší konečný tvar s určitou výhodou pro své potomstvo. Není ale prozatím zcela jisté, zda je tato odchylka dědičná.
Další evoluční teorií je, že se měkkýši tímto způsobem chrání proti predátorům, zejména krabům. U fosilních levotočivých jedinců nebyly vůbec nalezeny rýhy, nebo škrábance po útoku krabů. Ti jsou přizpůsobeni například jedním velkým klepetem na pravotočivé měkkýše a levotočivé nedokáží otevřít, protože způsob jakým uchopí a rozbije lasturu je pro něj příliš složitý a proto si vybírají pravotočivé.
Také panuje názor, že se může jednat pouze o hříčku přírody. Nasnadě je však otázka, proč si takto příroda hraje jen s některými druhy, které nad ostatními svým počtem obráceně vinutých jedinců vysoce převažují? Nejvíce levotočivých druhů (kolem třiceti) bylo zaznamenáno u čeledi Marginellidae a nejčastěji se vyskytujícím druhem je Marginella philippinarum Redfield, 1848, žijící na Filipínách. Levotočivost u této mušle je tak běžná, že se její cena pohybuje pod 10 dolarů.
V odborné literatuře (Compendium of Seashells) se uvádí, že Prunum apicinum Menke, 1828 z Mexika (čeleď Marginellidae) může být levotočivý jen jeden z pěti tisíců. Na burzách v zahraničí se také občas nabízí Voluta vespertilio, Linné, 1758 z Filipín. Ta je také poměrně frekventovaná a dá se pořídit od 60 dolarů výše, podle velikosti. O něco méně častěji se v nabídce objevuje ostranka Hexaplex cichoreus Gmelin, 1791, za cenu o něco málo vyšší než u Voluta vespertilio. Tyto jmenované levotočivé ulity lze tedy poměrně snadno získat, horší už to je s ostatními druhy, které dosahují stovky, některé až tisíce dolarů za jeden takový exemplář.
Nejproslavenější levotočivou ulitou na světě je druh Turbinella pyrum Linné, 1758, která je v Indii uctívána jako symbol boha Višnu (v náboženské básni Bhagavadgíta duje do této ulity Višnu, vtělen do podoby hrdiny Krišny, aby svolal vojsko Árjů do bitvy). Jsou to nesmírně vzácné mušle a jejich cena bývá vyvažována zlatem, nejen u sběratelů, ale zejména u vyznavačů hinduismu.
Turbinella pyrum
Opravdovou raritou jsou také zavinutci, kteří jsou na celém světě známí pouze v několika málo exemplářích a zřejmě všechny pocházejí z jižní Afriky. Tři z nich vlastní Dr. Harry G. Lee. Je specialistou na sinistrální měkkýše a má ve své sbírce levotočivé ulity devadesáti druhů mořských plžů, 44 druhů suchozemských šneků a dvou plžů fosilních. Je to unikátní sbírka, která má nesmírnou vědeckou hodnotu a mezi sběrateli nemá obdoby. Tento amatérský malakolog z amerického města Jacksonville svou sbírku buduje už 40 roků a nashromáždil celkem 136 druhů plžů, jejichž ulita se vine obráceným směrem, než je to v přírodě obvyklé. Ani on po tolikaletém zkoumání této problematiky se nemůže zcela jasně vyjádřit, proč k této změně ve vinutí lastury dochází. A na takovou otázku prostě odpovídá citátem z knihy Growth and Form (Růst a tvar), kterou roku 1917 napsal jeden z největších jazykových stylistů v přírodních vědách Wentworth D’Arcy Thompson:
„Ale proč se ulity plžů v celém světě, a to jak v minulosti, tak v dnešní době, vinou převážně jedním směrem, to nikdo neví.“ V České republice se můžeme setkat s levě vinutou ulitou například u hlemýždě zahradního Helix pomatia. Přesvědčil jsem se o tom sám, když mi nedávno napsal jeden pán z Ostravy, že našel právě tohoto levotočivého šneka. Někde prý slyšel, že má obrovskou cenu a byl mi ho ochoten prodat. Odpověděl jsem mu, že cena takové ulity se na evropských burzách pohybuje kolem 20 EUR. Zřejmě jsem ho však touto cenou zklamal natolik, protože se mi už neozval.
Relativně malá cena u tohoto druhu je dána tím, že rukama sběračů, čističů a baličů této lahůdky určené pro francouzský trh projdou miliony a miliony kusů a levotočivá je údajně jedna ulita z milionu. Většinou totiž vědí, že za takovou ulitu dostanou mnohem více peněz než za několik pracně sesbíraných kilogramů obyčejných šneků. A tak se tímto způsobem vlastně hromadí levotočivé ulity hlemýždě zahradního, které poté končí u francouzských sběratelů.
Jaroslav Derka
Cypraeovula alfredensis
Použitá literatura:
- R. T. Abbott, S. P. Dance: Compendium of Seashells
- Stephen Jay Goulg: Dinosauři v kupce sena
- Harry. G. Lee: Reverse Coiled Gastropods